Osobnosti v historii vanilky: od Aztéků po vanilin

Osobnosti v historii vanilky jsou lidé a skupiny, kteří vanilku pěstovali, popsali, přivezli do Evropy, pojmenovali, rozšířili do tropů, naučili se ji opylovat a chemicky vysvětlili: od Totonaků a Aztéků přes španělské kronikáře, Clusia a Plumiera po Edmonda Albia, Gobleyho a Tiemanna s Haarmannem.

Kdo znal vanilku jako první?

Národy na severu přirozeného areálu vanilky, podle kapitoly 16 knihy Odoux & Grisoni možná už 2 000 až 2 500 let před dobytím Mexika; prvenství se tradičně připisuje Totonakům, literatura je v tom ale nejednotná (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16). Podle Bhattacharjee & Shiva Totonakové vanilku pěstovali jako první už před více než tisíci lety a lusky později odváděli jako tribut aztéckému vládci (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1). Kapitola o koloniálním Mexiku prvenství Totonaků označuje za jejich legendu, kterou psané dějiny zpochybňují; jisté je podle ní jen to, že vanilka je středem jejich života nejméně stovky let (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16). Podrobně v hesle Totonakové.

Mayové vanilku nazývali zizbic, Totonakové xanat, Aztékové tlilxochitl (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16). U Aztéků patřila k vzácnějším tributům a ochucoval se jí kakaový nápoj (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1). Slovo tlilxochitl Handbook překládá jako „černý květ“ (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8), kapitola 16 v knize Odoux & Grisoni jako „černý lusk“ a překlad „černý květ“ považuje za omyl (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16). Více v hesle Vanilka u Aztéků.

Kdo vanilku popsal v 16. století?

Španělští dobyvatelé, misionáři a lékaři, kteří zapisovali aztécké zvyky.

  • Bernal Díaz, důstojník Hernána Cortése, podle Handbooku poprvé zaznamenal užití vanilky v roce 1520 (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 13). Tradici, že Moctezuma podal Cortésovi čokoládu s vanilkou, knihy uvádějí jako legendu (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1; Odoux & Grisoni 2010, kap. 17).
  • Martín de la Cruz a Juan Badiano sestavili v roce 1552 aztécký herbář, známý jako Badianův rukopis. Kapitola 16 v knize Odoux & Grisoni ho označuje za nejstarší známý dokument, který vanilku výslovně zmiňuje, a za zdroj první známé kresby vanilky; Aztékové podle ní nosili drcené květy s dalšími aromatickými rostlinami na krku jako amulet (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16). Handbook v souvislosti s rukopisem píše o amuletu z vanilkových plodů (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).
  • Bernardino de Sahagún, františkán, přišel do Mexika v roce 1529 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16; Bhattacharjee & Shiva, kap. 1). Bhattacharjee & Shiva datují jeho záznam o vanilce do roku 1560 (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1). Kapitola 17 knihy Odoux & Grisoni považuje za nejstarší zmínku o tlilxochitlu Sahagúnovu knihu, kapitola 16 téže knihy Badianův rukopis (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16 a 17).
  • Francisco Hernández, lékař, kterého podle kapitoly 16 vyslal Filip II. do Nového Španělska v roce 1570; popsal přes 3 000 rostlin (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16). Jeho Rerum Medicarum Novae Hispaniae Thesaurus s heslem tlilxochitl vyšel tiskem v roce 1651 a Handbook ho označuje za nejpodrobnější popis domorodého užití vanilky (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8; Bhattacharjee & Shiva, kap. 1).

Sahagún i Hernández zapsali také tradiční léčebné užití vanilky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Jde o historický záznam, nikoli o schválené zdravotní tvrzení podle nařízení (ES) č. 1924/2006.

Kdo přivezl vanilku do Evropy a dal jí jméno?

Španělé spolu s kakaem a v Anglii lékárník Hugh Morgan, jehož lusky popsal Clusius. Prvenství v dovozu se podle kapitoly 8 Handbooku připisovalo už Kolumbovi po čtvrté plavbě (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Jiné kapitoly Handbooku uvádějí, že vanilku přivezli do Evropy v roce 1520 španělští dobyvatelé, kapitola 6 jmenovitě Hernán Cortés (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 6 a 11). Španělé ve druhé polovině 16. století vyráběli čokoládu s vanilkou (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1); ve Francii se vanilka od roku 1692 prodávala přes královský monopol (Odoux & Grisoni 2010, kap. 17).

  • Hugh Morgan, lékárník Alžběty I., doporučil vanilku královně jako ochucovadlo a v roce 1602 poslal lusky Clusiovi (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).
  • Carolus Clusius, vlámský botanik, je v roce 1605 ve spisu Exoticorum Libri Decem popsal jako „lobus oblongus aromaticus“ (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Bhattacharjee & Shiva to označují za první pozorování vanilky z botanického hlediska (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1).
  • W. Piso podle Handbooku použil slovo „vanilla“ tiskem poprvé, v roce 1658 v Brazílii (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).

Jméno podle knih pochází ze španělštiny: kapitola 17 knihy Odoux & Grisoni ho vykládá jako zkrácení slova vaina (lusk), Bhattacharjee & Shiva odvozují vanilla od slova vanylla ve významu lusk nebo malá pochva (Odoux & Grisoni 2010, kap. 17; Bhattacharjee & Shiva, kap. 3). Podrobně v heslech Jak vanilka dorazila do Evropy, Jméno vanilka a Vanilka v čokoládě.

Kdo o vanilce psal v 17. a 18. století?

Cestovatelé, obchodníci a misionáři, pro které byl kuring vanilky tajemstvím (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Anglický pirát William Dampier v 60. letech 17. století pozoroval planou vanilku v Campeche, Tabascu a u Bocas del Toro, neúspěšně se ji pokoušel kuringovat a usoudil, že domorodí obyvatelé znají tajemství. V Guyaně se podle dopisu z 31. března 1684 obchod s vanilkou zastavil po smrti Salomona de la Roche, protože ji nikdo jiný neuměl připravit (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Podle kapitoly 5 knihy Odoux & Grisoni je nejstarším záznamem o šíření vanilky z Mexika dovoz tří rostlin V. planifolia na Martinik, který v roce 1697 provedl Jean Baptiste Labat (Odoux & Grisoni 2010, kap. 5).

V Mexiku mezitím vzniklo pěstování: v 60. letech 18. století ve Veracruzu první plantáže (vainillales) a Papantla si udržela monopol do 40. let 19. století (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Více v heslech Vanilka v koloniálním Mexiku a Vanilka z Mexika.

Kdo dal vanilce botanické jméno?

Rodový koncept pochází od Charlese Plumiera, oficiálně ho publikoval Philip Miller; data se v knihách liší.

  • Charles Plumier (1646 až 1704) popsal v Plantarum Americanarum tři typy vanilky z Antil; dílo vyšlo v roce 1758, původně v roce 1693. Protože předcházelo Linného binomickému systému, rodový koncept sdílí s Millerem (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Rod se proto zapisuje Vanilla Plumier ex Miller (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2); Bhattacharjee & Shiva uvádějí Vanilla Swartz (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3).
  • Philip Miller podle Handbooku popsal rod linnéovským systémem v roce 1754 (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8); kapitola 4 knihy Odoux & Grisoni klade oficiální publikaci do roku 1768, kdy Miller rozlišil V. mexicana a V. axillaris (Odoux & Grisoni 2010, kap. 4).
  • Linné v roce 1753 pojmenoval první popsaný exemplář Epidendrum vanilla, podle Handbooku totožný s V. mexicana (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8); Bhattacharjee & Shiva ho vedou jako synonymum V. planifolia (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3). Podrobnosti uvádí heslo Vanilla mexicana.
  • Andrews, Salisbury a Ames. Pěstovaný druh se zapisuje jako Vanilla planifolia Andrews, V. planifolia G. Jackson nebo pod synonymem V. fragrans (Salisb.) Ames (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2; Bhattacharjee & Shiva, kap. 3). Podle Handbooku byl popsán v roce 1808 podle rostlin z Paddingtonu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Podrobnosti uvádí heslo Vanilla planifolia.

Kdo vanilku rozšířil mimo Mexiko?

Angličtí sběratelé a francouzští námořníci a úředníci. Podle Bhattacharjee & Shiva pěstoval Charles Greville mexickou vanilku v Paddingtonu v roce 1807 poté, co ji znovu dovezl markýz z Blandfordu, a odtud dostaly řízky zahrady v Paříži a v Belgii (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1); kapitola 2 knihy Odoux & Grisoni jmenuje Antverpy a nízkou genetickou rozmanitost pěstované vanilky vykládá jako možný jediný klonální původ z této sbírky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2).

Na Réunion přivezli vanilku podle kapitoly 17 velitel Philibert 26. června 1819 z Cayenne, týž Philibert 6. května 1820 rostliny, které u Manily našel botanik Perrotet, a správce Marchant 25. září 1822 řízky V. planifolia z Paříže (Odoux & Grisoni 2010, kap. 17). Bhattacharjee & Shiva uvádějí pro Réunion rok 1793 (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1). Na Jávu přivezl V. planifolia v roce 1819 Marchal (Odoux & Grisoni 2010, kap. 19), na Tahiti v roce 1848 admirál Hamelin z Manily (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13). Více v hesle Cesta vanilky na Madagaskar a do Ugandy.

Kdo vyřešil opylení vanilky?

Charles Morren, po něm Neumann a prakticky použitelnou metodu v roce 1841 dvanáctiletý otrok Edmond na Réunionu. Mimo Mexiko vanilka kvetla, ale bez přirozených opylovačů nenesla plody (Odoux & Grisoni 2010, kap. 17).

  • Charles Morren, profesor v Lutychu: ruční opylení v roce 1836 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 6 a 19). Bhattacharjee & Shiva uvádějí rok 1836 pro zjištění, že opylovačem je včela Melipona, a pro metodu jednou rok 1838, jinde 1836 (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1). Podrobnosti uvádějí hesla Charles Morren a Včely Melipona.
  • Neumann z pařížského Muséum d'Histoire naturelle výsledek zopakoval v roce 1838; jeho postup vyžadoval nůžky, což práci ve velkém zpomalovalo (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1).
  • Edmond Albius, narozený v roce 1829 jako otrok rodiny Bellier-Beaumont v Sainte-Suzanne, objevil v roce 1841 ruční opylení, které se používá dodnes. Svobodu a jméno Albius dostal v roce 1848, zemřel v chudobě 9. srpna 1880 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 6 a 17; Bhattacharjee & Shiva, kap. 6). Podrobnosti uvádějí hesla Edmond Albius a Ruční opylení vanilky.
  • Féréol Bellier-Beaumont, Edmondův pán, objevu nejprve nevěřil; v roce 1842 o něm napsal do novin Le Moniteur a postup se rozšířil mezi pěstitele (Odoux & Grisoni 2010, kap. 17).

Na Jávě vypěstoval lusky v roce 1850 Theysman (Odoux & Grisoni 2010, kap. 19). Do Mexika přinesli ruční opylení až v roce 1875 Francouzi z pobřeží Veracruzu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 16). Réunion nahradil Mexiko jako hlavního producenta v 60. letech 19. století (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8); podle kapitoly 1 Handbooku Mexiko předstihly do roku 1870 francouzské kolonie v Indickém oceánu, zejména Réunion a Madagaskar (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 1).

Kdo naučil Réunion vanilku zpracovat a šířit?

Pěstitelé Ernest Loupy a David de Floris, kteří zavedli spaření lusků. Loupy v roce 1851 vyzkoušel spaření popsané v Encyclopédie méthodique, de Floris postup zdokonalil a v roce 1857 vydal první réunionskou příručku o přípravě vanilky; vývoz pak vzrostl z 267 kg v roce 1853 na více než 3 tuny v roce 1858 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 17; k de Florisovi také kap. 18). Podrobnosti uvádějí hesla Bourbonská metoda a Vanilka z Réunionu.

Réunionští pěstitelé pak vanilku přenesli v roce 1873 na Komory, nejprve na Mayotte, a v roce 1880 na Madagaskar (Odoux & Grisoni 2010, kap. 17); kapitola 18 téže knihy uvádí pro Madagaskar rok 1890 a Bhattacharjee & Shiva pro Komory rok 1893 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 18; Bhattacharjee & Shiva, kap. 1). Podrobnosti uvádějí hesla Vanilka z Komor a Vanilka z Réunionu.

Kdo objevil a syntetizoval vanilin?

Gobley vanilin v roce 1858 izoloval (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 10; Bhattacharjee & Shiva, kap. 17) a F. Tiemann s W. Haarmannem ho v roce 1874 syntetizovali; tím podle kapitoly 15 začala průmyslová syntéza vanilinu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 15). Podle Bhattacharjee & Shiva syntéza potvrdila jeho strukturu (Bhattacharjee & Shiva, kap. 17). Kapitola 6 Handbooku však píše, že Gobley v roce 1858 izoloval glukovanilin (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 6); jinde knihy izolaci glukovanilinu připisují Tiemannovi v roce 1885 (Bhattacharjee & Shiva, kap. 17) nebo Gorisovi v roce 1924 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 10).

Název jejich práce z roku 1874 uvádí přeměnu koniferinu na aromatický princip vanilky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 15). Handbook mluví o syntéze „z borové kůry“, po níž skončila zlatá éra Papantly (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Více v heslech Objev a syntéza vanilinu, Vanilin a Syntetický vanilin.

Kdo uspořádal rod Vanilla?

R. A. Rolfe v roce 1896 a R. Portères v roce 1954. Rolfe zpracoval první úplnou revizi rodu s 50 druhy ve dvou sekcích, Aphyllae a Foliosae; Portères ji v Bouriquetově knize La vanille et le vanillier dans le monde rozšířil na 110 druhů (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1 a 4; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14). Bhattacharjee & Shiva připisují údaj o 110 druzích Bouriquetovi (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3).

  • Lindley v roce 1835 navrhl samostatnou čeleď Vanillaceae (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1).
  • D. S. Correll v roce 1953 shrnul dosavadní práce o historii a pěstování vanilky (Bhattacharjee & Shiva, kap. 1).
  • Moore popsal v roce 1933 V. tahitensis; Lubinsky a spol. v roce 2008 prokázali, že jde o křížence V. planifolia a V. odorata (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1). Podrobnosti uvádí heslo Vanilla tahitensis.
  • Hoehne, brazilský botanik, publikoval v letech 1941 až 1944 druhy, které Portères nezahrnul (Odoux & Grisoni 2010, kap. 4).
  • Miguel A. Soto Arenas, zesnulý mexický botanik; jeho synopse rodu se 106 druhy vyšla posmrtně v roce 2010 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1 a 2).

Práci botaniků komplikovaly chudé sbírky: v Lamarckově herbáři vanilku zastupuje jen jedna kresba, v Jussieuově jediný exemplář (Odoux & Grisoni 2010, kap. 4). Podrobnosti uvádějí hesla Jméno vanilka: vainilla a pojmenování rodu, Vanilka v herbářích a Rod Vanilla.

Co to znamená v praxi

Vanilka pěstovaná mimo Mexiko stojí na práci lidí z tohoto přehledu, především na Albiově ručním opylení a réunionském spaření lusků. Podle kapitoly 2 knihy Odoux & Grisoni pochází pěstovaná V. planifolia možná z jediného klonu z Grevillovy sbírky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Od roku 1874 vedle pravé vanilky existuje syntetický vanilin, přestože ve vanilce bylo identifikováno přes 200 těkavých látek (Bhattacharjee & Shiva, kap. 17). Naše vanilkové lusky Madagaskar 16 cm Gourmet i lusky Uganda Gourmet jsou V. planifolia, tedy druh, jehož šíření z Mexika do tropů tento přehled sleduje.

Související hesla

Zdroje

  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 1, Vanilloid Orchids: Systematics and Evolution; kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla; kap. 4, Vanilla in Herbaria; kap. 5, Biotechnological Applications in Vanilla; kap. 6, Cultivation Systems; kap. 10, Anatomy and Biochemistry of Vanilla Bean Development
  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 13, Morphological, Chemical, Sensory, and Genetic Specificities of Tahitian Vanilla; kap. 15, Authentication of Vanilla Products; kap. 16, Vanilla Use in Colonial Mexico and Traditional Totonac Vanilla Farming; kap. 17, Vanilla's Debt to Reunion Island; kap. 18, Recognizing the Quality and Origin of Vanilla from Reunion Island; kap. 19, Vanilla Production in Indonesia
  • Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 1, Mexican Vanilla Production; kap. 6, Curing of Vanilla; kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation in Tropical America (1500 až 1900); kap. 10, Flavor, Quality, and Authentication; kap. 11, Volatile Compounds in Vanilla; kap. 13, Vanilla in Perfumery and Beverage Flavors; kap. 14, Vanilla Phylogeny and Classification
  • Bhattacharjee & Shiva 2008, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 1, History; kap. 3, The Genus and Species; kap. 6, Flowering and Pollination; kap. 17, Main Constituents of Beans and the Compounds

Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 6. 10. 2026.

Zpět na Rejstřík vanilky

botanika historie osobnosti pilíř vanilin
Předchozí článek Další článek
Zpět na blog