Rod Vanilla: kolik druhů vanilky existuje a které jsou aromatické
Rod Vanilla je skupina přibližně 110 druhů popínavých orchidejí z tropů Ameriky, Afriky a Asie. Aromatické plody s významným obsahem vanilinu mají jen americké listnaté druhy; v obchodě se uplatňují tři: Vanilla planifolia, Vanilla tahitensis a Vanilla pompona.
Kolik druhů vanilky existuje
Nejčastěji uváděné číslo je 110 druhů, přesný počet ale botanici dosud neustálili. Současný světový seznam orchidejí (Govaerts a kol., 2008) uznává 110 druhů rodu Vanilla (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) a stejný počet platných druhů podle Bouriqueta (1954) uvádějí Bhattacharjee & Shiva, kap. 3.
Starší i novější revize se rozcházejí: Portères (1954) popsal 110 druhů, Cameron a Chase (1999) jejich počet snížili na 90, Soto Arenas (2003) uvádí 107 a nové infragenerické členění Sota Arenase a Cribba (2010) zahrnuje 106 druhů. Popsaných jmen je dohromady přes 200, mnohá jsou však synonyma (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Určování ztěžuje to, že listy a stonky se mění podle prostředí, chybějí spolehlivé herbářové doklady, květy často nejsou k dispozici a druhy se mezi sebou kříží (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2).
Vanilla je nejbohatší z nejméně 15 rodů podčeledi Vanilloideae, která má asi 200 druhů a je stará nejméně 62 milionů let (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1).
Kde vanilky rostou
Přirozeně v tropech Ameriky, Afriky a Asie, mezi 27. rovnoběžkou severní a jižní šířky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Zhruba 61 druhů je neotropických (Jižní a Střední Amerika, Karibik, jižní Florida), Afrika jich má asi 23, z toho nejméně 5 jen na Madagaskaru, a zbytek roste na Indickém subkontinentu a v jihovýchodní Asii (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14).
V Austrálii ani v Tichomoří žádná vanilka původní není. Tahitská vanilka proto není tahitský druh, ale kříženec dvou amerických druhů (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1). Bhattacharjee & Shiva, kap. 3 ji ještě popisují jako druh původní na Tahiti; molekulární studie tento pohled vyvrátily.
Které druhy mají aromatické lusky
Jen druhy z americké skupiny listnatých vonných vanilek. Molekulární studie ukázaly, že druhy se řadí hlavně podle zeměpisu: všechny druhy Starého světa (Afrika, Asie) mají společného předka s bezlistými druhy Karibiku, kdežto ostatní neotropické druhy včetně V. planifolia tvoří vlastní skupinu, a právě v ní se vyskytují aromatické plody s významným obsahem vanilinu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14).
Kromě V. planifolia a V. tahitensis se odhaduje 25 až 30 dalších neotropických druhů s aromatickými plody (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Obchodní význam mají ale jen tři druhy: V. planifolia, V. tahitensis a V. pompona (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9; Odoux & Grisoni 2010, kap. 15). Americká norma pro vanilkové lusky přitom zahrnuje jen V. planifolia a V. tahitensis, V. pompona se používá hlavně ve Střední Americe (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9).
U ostatních skupin aroma doloženo není. Primitivní skupina s tenkými listy (např. V. mexicana) má plody, které na liáně usychají a pukají, a o vanilinu v nich není žádný doklad (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1).
Bezlisté vanilky
Část druhů listy úplně ztratila nebo je má zakrnělé v šupiny či háčky a fotosyntézu zajišťuje zelený stonek. Rolfe je v roce 1896 seskupil do sekce Aphyllae (např. V. aphylla, V. barbellata, V. roscheri); rostou v Karibiku, kontinentální Africe, na Madagaskaru a v Asii, nejčastěji na horkých, suchých a slunných stanovištích. Některé mají dužnaté plody, ale o jejich aromatičnosti není doklad. Ztráta listů vznikla nezávisle nejméně třikrát, sekce je proto umělá (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14; Odoux & Grisoni 2010, kap. 1). Pro šlechtění jsou zajímavé odolností: v Indii vznikli kříženci V. planifolia × V. aphylla kvůli odolnosti vůči fuzáriu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2).
Významné druhy rodu Vanilla
| Druh | Původní oblast | Aromatické plody | Využití a poznámka |
|---|---|---|---|
| V. planifolia | Karibik, Mexiko až Paraguay; široce pěstovaná (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ano | Hlavní zdroj obchodní vanilky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2; Bhattacharjee & Shiva, kap. 3) |
| V. tahitensis | v přírodě nenalezena; pěstuje se ve Francouzské Polynésii (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8 a 14) | ano | Kříženec V. planifolia × V. odorata; tahitská vanilka s květinovými a anýzovými tóny (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9) |
| V. pompona | Mexiko až Střední Amerika (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ano | „Vanillon“ z Guadeloupe; parfémované, květinové, sladké aroma (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8 a 9); odolná vůči fuzáriu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 5) |
| V. odorata | jižní Mexiko až tropická Amerika (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ano, vonné plody (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4) | Otcovský rodič V. tahitensis (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1) |
| V. insignis | Honduras (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ano, vonné plody (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4) | Roste v Belize spolu s V. planifolia (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4) |
| V. phaeantha | jižní Florida, Karibik, Střední Amerika (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | americká vonná skupina; aroma plodů nepopsáno | Odolná vůči fuzáriu, křížena s V. planifolia (Odoux & Grisoni 2010, kap. 5; Bhattacharjee & Shiva, kap. 3) |
| V. palmarum | Kuba, Jižní Amerika (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | americká vonná skupina; aroma plodů nepopsáno | Výjimka v rodu: spontánně se samoopyluje; roste jako epifyt na palmách (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2) |
| V. mexicana | jižní Florida, Mexiko až tropická Amerika (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ne, vanilin nedoložen | Nejpůvodnější skupina rodu, velmi obtížně pěstovatelná (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1) |
| V. aphylla | Assam až Jáva (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ne, aroma nedoloženo | Bezlistá; křížena s V. planifolia kvůli odolnosti vůči fuzáriu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2) |
| V. roscheri | Etiopie až Natal (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ne, aroma nedoloženo | Bezlistá africká vanilka (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1) |
| V. madagascariensis | Madagaskar (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ne, aroma nedoloženo | Africká skupina (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1); šíří se plazivými stonky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2) |
| V. humblotii | Komory (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ne, aroma nedoloženo | Bezlistá, žluté květy až 14 cm (Bhattacharjee & Shiva, kap. 3) |
| V. imperialis | západní Afrika až JZ Etiopie a Angola (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14) | ne, aroma nedoloženo | Africká skupina (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1) |
Co to znamená v praxi
V kuchyni a výrobě se setkáte se třemi druhy, a jak chutnají, určuje kromě druhu i klima a zpracování. Lusky z Ugandy a Madagaskaru jsou V. planifolia, nositelka klasického vanilinového profilu; tahitská vanilka nese květinové a anýzové tóny; V. pompona má parfémované, květinové a sladké aroma. Semínka V. pompona z Madagaskaru najdete ve vanilkovém kaviáru.
Související hesla
- Vanilla planifolia (pravá vanilka)
- Vanilla tahitensis (tahitská vanilka)
- Vanilla pompona (vanilka pompona)
- Vanilla planifolia vs. Vanilla pompona: srovnání
- Rostellum: proč se vanilka neopylí sama
Zdroje
- Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 1, Vanilloid Orchids: Systematics and Evolution
- Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla
- Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 5, Biotechnological Applications in Vanilla
- Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 15, Authentication of Vanilla Products
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 4, Vanilla Production in the Context of Culture, Economics, and Ecology of Belize
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation in Tropical America (1500 to 1900)
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 9, Quality Control of Vanilla Beans and Extracts
- Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 14, Vanilla Phylogeny and Classification
- Bhattacharjee & Shiva, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 3, The Genus and Species
Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 3. 10. 2026.