Kultivary tahitské vanilky: Tahiti, Haapape a další

Kultivary tahitské vanilky jsou místní pěstované formy Vanilla tahitensis ve Francouzské Polynésii. Nejvíce se pěstují Tahiti a Haapape; pěstitelé rozlišují asi 14 kultivarů podle listů, květů a lusků; u hlavních kultivarů se prokázaly i rozdíly v aromatu a ploidii.

Které kultivary se pěstují

Hlavně Tahiti a Haapape. Pěstitelé rozlišují asi 14 kultivarů podle tvaru a velikosti listů, květů a lusků; pět hlavních pěstovaných forem je Tahiti, Haapape, Rea rea, Parahurahu a Tahiti long (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13). Další typy, například Oviri s lusky dlouhými v průměru 11 cm nebo Potiti s lusky kolem 10 cm, se prakticky nepěstují, protože jejich plody nesplňují kritéria místních předpisů (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13); podle předpisů platných kolem roku 2010 komise pro kontrolu zralé vanilky vyřazovala mimo jiné lusky kratší než 14 cm (Odoux & Grisoni 2010, kap. 24). Tahitská vanilka jako druh je kříženec V. planifolia a V. odorata (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2), viz Druhy vanilky.

Jak se kultivary liší vzhledem

Hlavně luskem. Údaje jsou průměry podle Odoux & Grisoni 2010, kap. 13:

  • Tahiti: stonek 8 mm; lusk světle zelený, trojhranný, 10 až 19 cm (průměr 14 cm), 10,5 g, při zrání puká jen málo.
  • Haapape: silnější stonek 10 mm, kvete méně hojně, ale větší květy se snáze ručně opylují; lusk velmi tmavý, zaoblený, s tupým koncem, 13 až 23 cm (průměr 18 cm), 16,3 g, puká velmi vzácně.
  • Rea rea: tenký stonek 7 mm, spíše podlouhlé listy asi 20 × 4 cm; lusk trojhranný, zelený až světle žlutý, 11 až 17 cm (průměr 14 cm), 9,9 g, při zrání dosti často puká.
  • Parahurahu: stonek 7 mm; tmavě zelený lusk tvaru kyje, 10 až 18 cm (průměr 14 cm), 14,1 g, puká velmi vzácně.
  • Tahiti long: stonek 7 mm, menší květy; lusk světle zelený, tenký, 11 až 24 cm (průměr 17 cm), 11,1 g, puká vzácně.

Liší se kultivary aromatem?

Ano. Analýza lusků pěti kultivarů před kuringem ukázala, že každý má vlastní aromatický profil (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13). Celkový obsah aromatických látek činil u Parahurahu 35 290 ppm, u Rea rea 43 933, u Tahiti long 51 186, u Haapape 55 793 a u Tahiti 60 998 ppm. Parahurahu má nejméně vanilinových látek (vanilin 806 ppm proti 20 184 ppm u Tahiti) a nejvíce kyseliny anisové; autoři ho označují za nejoriginálnější kultivar. Rea rea má velmi málo p-hydroxybenzaldehydu, Tahiti long naopak hodně. Tahiti a Haapape jsou si nejpodobnější; Tahiti je bohatší na celkové aroma a vanilinové látky, Haapape má relativně víc p-hydroxybenzylových a anisylových látek (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13). K anýzovým tónům viz Anisaldehyd a anýzové tóny vanilky.

Liší se i mastné kyseliny: Parahurahu má víc mononenasycených mastných kyselin s dlouhým řetězcem a kyseliny linolenové, Tahiti víc kyseliny stearové, Tahiti long víc kyseliny olejové a Haapape je nejolejnatější z polynéských kultivarů (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13).

Jak se kultivary liší geneticky

Málo v sekvencích DNA, výrazně v počtu chromozomů. Všechny polynéské položky tvoří jednu monofyletickou skupinu s nízkou genetickou rozmanitostí (největší vzdálenost 0,091), což odpovídá množení řízky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13). Tahiti a Haapape markery AFLP nerozlišily (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13). Rozdíl je v ploidii:

  • diploidní (22 až 31 chromozomů, genom 4,87 až 5,80 pg): většina kultivarů, mj. Tahiti, Rea rea, Parahurahu, Oviri, Potiti a Puroini;
  • triploidní (33 až 41 chromozomů): dvě sterilní rostliny „Haapape sterile“ bez pylu;
  • tetraploidní (43 až 56 chromozomů, genom 10,10 až 10,89 pg): Haapape, Ofe ofe, Tiarei a Tahiti long (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13).

Haapape je poprvé zmíněn v roce 1914 a podle Henryho (1924) jde nejspíš o potomka kultivaru Tiarei, popsaného v roce 1900 jako případ gigantismu (Odoux & Grisoni 2010, kap. 13).

Co to znamená v praxi

„Tahitská vanilka“ není jednotná surovina: lusky se podle kultivaru liší délkou, hmotností i aromatem. Etablissement Vanille de Tahiti, založené v roce 2003, kolem roku 2010 zkoumalo tradiční kultivary s cílem vybrat nejlepší a vyšlechtit nové odrůdy a pěstitelům dodávalo řízky certifikované jako prosté virů (Odoux & Grisoni 2010, kap. 24). Pro srovnání s V. planifolia slouží například Vanilkové lusky Madagaskar 16 cm Gourmet.

Související hesla

Zdroje

  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla
  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 13, Morphological, Chemical, Sensory, and Genetic Specificities of Tahitian Vanilla
  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 24, Vanilla Production in French Polynesia

Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 4. 10. 2026.

Zpět na Rejstřík vanilky

botanika druhy vanilky Francouzská Polynésie Haapape kultivary Vanilla tahitensis
Předchozí článek Další článek
Zpět na blog