Obchodní třídy vanilky podle zemí

Obchodní třídy vanilky podle zemí jsou národní systémy třídění kuringovaných lusků, které stanoví státní předpis, chráněné zeměpisné označení, nebo jen obchodní zvyklost. Liší se názvy, kritérii i závazností, proto třída bez uvedení země a roku neříká o lusku mnoho.

Proč má každá země vlastní třídy

Všem producentským zemím je společné jen základní dělení na celé lusky, puklé lusky a cuts; podrobné třídění si určuje každá země sama (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9). Pro mezinárodní obchod stanovila požadavky norma ISO 5565-1:1999 (Odoux & Grisoni 2010, kap. 19). Parametry jednotlivých tříd (vlhkost, vanilin, délka) shrnuje pilíř Kvalita vanilky a heslo Třídy vanilky; zde jde o to, kdo třídy v dané zemi stanoví a jak jsou závazné. Údaje popisují stav kolem roku 2010.

Kde třídy určuje státní předpis nebo národní norma

Ve Francouzské Polynésii a v Indonésii. Polynéský předpis č. 77-119 z roku 1977 upravuje sklizeň, kuring, balení a vývoz vanilky, další předpis z roku 1992 její produkci a prodej. Zralá vanilka se prodává na veřejných trzích pod dohledem komisí, které kontrolují zralost, délku nad 14 cm a nepřítomnost puknutí a vad; nevyhovující lusky se z dávky vyřadí a zničí. Kuring smí od předpisu z roku 1949 probíhat jen přirozeně a od roku 1991 jen s licencí zpracovatele. Kuringovaná vanilka se dělí na kategorie Extra, First a druhou kategorii a před vývozem ji kontrolují přísežní „územní experti na vanilku“ (Odoux & Grisoni 2010, kap. 24).

V Indonésii platí národní norma SNI 01-0010-1990. Společné požadavky zahrnují vanilkovou vůni, lesklou hnědou až tmavě hnědou barvu, nepřítomnost cizích příměsí a plísně; zvláštní požadavky dělí lusky na kvality IA, IB, II a III podle tvaru, délky, vody, vanilinu a popela, u něhož připouštějí nejvýše 8 až 10 % (Odoux & Grisoni 2010, kap. 19). Ze zdejšího vývozu připadalo podle práce z roku 2005 (Rosman) 27 % na třídu I, 45 % na třídu II a 28 % na třídu III (tamtéž).

Kde třídy určuje chráněné označení: Réunion

Na Réunionu stanoví požadavky specifikace chráněného zeměpisného označení „Vanille de l'île de la Réunion“. Vztahuje se jen na lusky V. planifolia z ostrova, nikoli na prášek a extrakt ani na lusky z hybridů a nedávno dovezených rostlin. Lusky musí splnit kategorie 1 a 2 normy NF ISO 5565-1 z března 2000, měřit nejméně 14 cm a zrát nejméně sedm měsíců (Odoux & Grisoni 2010, kap. 18). Název „bourbonská vanilka“ se mezitím vžil pro vanilku z celého Indického oceánu včetně Madagaskaru a Komor, proto označení nese jméno ostrova (tamtéž).

Kde třídy určuje obchodní zvyklost

V Mexiku se kuringovaná vanilka dělí na celé lusky (enteras), puklé (rajada) a picadura a podle těchto tří kategorií se obvykle tvoří ceny; celé a puklé lusky mají pět podtříd od Extra po Ordinaria (Odoux & Grisoni 2010, kap. 22). Pětistupňová soustava vychází z návrhu oficiální mexické normy z roku 1989 (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 1). V praxi se může prodávat i podle tříd stanovených kupujícím, například gourmet, splits, small nebo chopped (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 1).

Ugandský trh s vanilkou byl úplně liberalizovaný, bez vládních zásahů a předpisů (Odoux & Grisoni 2010, kap. 21). Obchodní třídění zná třídy A1, A2 a B (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9).

Indie se kolem roku 2010 řídila specifikacemi ISO a samostatnou normu Bureau of Indian Standards neměla; místní obchodníci a zpracovatelé si stanovili vlastní třídy podle délky lusku (Odoux & Grisoni 2010, kap. 20). Kostarika neměla normy pro velikost a kvalitu lusků; příkladem třídění je klasifikace podniku Las Dos Manos (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 3).

Další země: Madagaskar

Pro Madagaskar uvádí literatura obchodní označení black, TK, Red Fox („evropská kvalita“), American Quality (22 až 25 % vlhkosti) a cuts (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9). Bhattacharjee & Shiva uvádějí pro Madagaskar stupnici Extra až 4. třída s odkazem na obchodní bulletin Agribusiness Development Centre z Kampaly (kap. 18).

Co to znamená v praxi

Stejný název třídy znamená v různých zemích různé lusky: „Extra“ v Polynésii, Mexiku a na Madagaskaru se liší délkou i kritérii a „Gourmet“ je v Indonésii obchodní kategorie s 35 % vlhkosti (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 9). Při nákupu proto vždy uvádějte zemi původu a požadujte délku, vlhkost a obsah vanilinu. Například název ugandských lusků Gourmet (V. planifolia) udává původ a obchodní označení; s lusky jiného původu je lze srovnat přes tyto měřitelné parametry.

Související hesla

Zdroje

  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 18, Recognizing the Quality and Origin of Vanilla from Reunion Island; kap. 19, Vanilla Production in Indonesia; kap. 20, Vanilla Production in India
  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 21, Vanilla Production in East Africa: Uganda, Tanzania, Kenya, and Eastern Democratic Republic of Congo; kap. 22, Vanilla Production in Mexico; kap. 24, Vanilla Production in French Polynesia
  • Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 1, Mexican Vanilla Production; kap. 3, Vanilla Production in Costa Rica; kap. 9, Quality Control of Vanilla Beans and Extracts
  • Bhattacharjee & Shiva, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 18, Grading, Packaging, Storage and Transportation

Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 4. 10. 2026.

Zpět na Rejstřík vanilky

Francouzská Polynésie Indonésie kvalita Mexiko normy obchod Réunion třídy vanilky Uganda
Předchozí článek Další článek
Zpět na blog