Hybridy vanilky: přirozené i šlechtěné

Hybridy vanilky jsou rostliny vzniklé křížením dvou druhů rodu Vanilla, přirozeně v přírodě nebo záměrně při šlechtění. Nejznámějším přirozeným hybridem je tahitská vanilka (V. planifolia × V. odorata), šlechtěné hybridy vznikaly hlavně kvůli odolnosti vůči Fusariu.

Proč se druhy vanilky snadno kříží

Protože mezi nimi chybí genetická bariéra. U orchidejí brání mezidruhovému křížení hlavně specializace opylovačů, různá doba kvetení a stavba květu, genetická nesnášenlivost blízkých druhů je vzácná. U vanilky byla dosud úspěšná většina pokusů o umělé mezidruhové křížení, a to i mezi vzdálenými druhy, jako je indická V. aphylla a americká V. planifolia (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Genetické souvislosti shrnuje heslo Genetika vanilky, stavbu rostliny pilíř Stavba rostliny vanilky.

Které přirozené hybridy jsou známé

Doložené jsou na Portoriku, ve Střední Americe a v případě tahitské vanilky. V západní části Portorika vytvářejí V. claviculata a V. barbellata v místech společného výskytu křížence s přechodnými znaky; V. dilloniana s jinou dobou kvetení se s nimi nekříží (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2 a 5). Markery AFLP a SSR naznačují přirozené křížence v tropické Americe s účastí V. bahiana, V. planifolia nebo V. pompona; rostlina CR0068 z Kostariky je předběžně určena jako hybrid s V. planifolia jako mateřským druhem (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Předběžné doklady samovolného křížení pocházejí i z Belize (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4).

V. tahitensis je podle analýz DNA primární hybrid s V. planifolia jako mateřským a V. odorata jako otcovským rodičem (Odoux & Grisoni 2010, kap. 1). Kříženec mohl vzniknout v letech 1350 až 1500 v Mezoamerice; protože ruční opylení tehdy nebylo známo, vznikl zřejmě přirozeně (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 4 a 15). Druh popisuje heslo Vanilla tahitensis.

Jak vznikaly šlechtěné hybridy

Hlavně kvůli odolnosti vůči Fusariu, na které je V. planifolia citlivá, zatímco V. aphylla, V. pompona a V. phaeantha jsou uváděny jako tolerantní (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 15). Programy:

  • Portoriko: od 40. let 20. století křížení V. planifolia, V. phaeantha a V. pompona; Theis a Jiménez (1957) popsali hybrid odolný hnilobě kořenů (Odoux & Grisoni 2010, kap. 3; Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 15).
  • Madagaskar: stanice Ambohitsara u Antalahy sbírala a křížila vanilky; sbírku později zdecimovaly cyklony, nedostatek údržby a viry (Odoux & Grisoni 2010, kap. 3). Vznikl kříženec V. planifolia × V. tahitensis „Manitra ampotony“ a hybrid (V. planifolia × V. pompona) × V. planifolia „Tsy taitry“, odolnější vůči chorobám (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Tsy taitry je velmi vzrůstný, s lusky 20 až 30 cm dlouhými a silnějšími než 10 mm, komerčně se ale na Madagaskaru nepěstoval (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 2).
  • Indie: hybridy V. planifolia × V. aphylla a V. planifolia × V. wightiana (Odoux & Grisoni 2010, kap. 20). Pyl V. planifolia uchovaný v tekutém dusíku při −196 °C opylil květy V. aphylla, která kvete v jinou dobu, a ze semen se vypěstovaly hybridní rostlinky (Odoux & Grisoni 2010, kap. 5).

Mají hybridy víc vanilinu?

Některé ano, údaje se ale liší. Manitra ampotony měl 6,7 % vanilinu proti 2,5 % u V. planifolia (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Kříženec V. fragrans (synonymum V. planifolia) × V. tahitensis var. Haapape vedený jako IRAT 55-295 měl průměrně 7,1 % vanilinu proti 4,5 % u rodičovské planifolie (Bhattacharjee & Shiva, kap. 5). U kostarického hybridu V. planifolia × V. pompona dalo HPLC 1,76 % vanilinu v sušině proti 1,45 % u madagaskarských lusků střední třídy a poměry markerových látek odpovídaly rozmezí pro Madagaskar (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 15). Zda jde o kultivar Vaitsy, není doloženo; podrobněji heslo Vanilka z Kostariky.

Smí se hybridy prodávat jako běžná vanilka?

Záleží na pravidlech původu. Chráněné zeměpisné označení „Vanille de l'île de la Réunion“ se vztahuje jen na lusky V. planifolia a lusky z hybridních rostlin výslovně vylučuje (Odoux & Grisoni 2010, kap. 18). Souvisí heslo Chráněný původ vanilky.

Co to znamená v praxi

Hybridy přinášejí do geneticky úzké V. planifolia odolnost a někdy i vyšší obsah vanilinu, v obchodě s lusky však zůstávají okrajové. U lusků s uvedeným druhem rozhoduje botanický druh rostliny. Lusky V. planifolia z Ugandy a Madagaskaru nabízí kolekce Pravá vanilka.

Související hesla

Zdroje

  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 1, Vanilloid Orchids: Systematics and Evolution; kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla; kap. 3, Conservation and Movement of Vanilla Germplasm
  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 5, Biotechnological Applications in Vanilla
  • Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 18, Recognizing the Quality and Origin of Vanilla from Reunion Island; kap. 20, Vanilla Production in India
  • Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 2, Vanilla Diseases; kap. 4, Vanilla Production in the Context of Culture, Economics, and Ecology of Belize; kap. 15, Molecular Analysis of a Vanilla Hybrid Cultivated in Costa Rica
  • Bhattacharjee & Shiva, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 5, Cytology and Breeding

Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 7. 10. 2026.

Zpět na Rejstřík vanilky

botanika Fusarium genetika hybridy šlechtění Vanilla pompona Vanilla tahitensis
Předchozí článek Další článek
Zpět na blog