Vanilka v Jižní Americe: Brazílie, Kolumbie, Ekvádor, Peru

Vanilka v Jižní Americe je především divoká vanilka: v Brazílii, Kolumbii, Ekvádoru, Peru, Venezuele a Guyanách rostou desítky druhů, jejichž lusky se od 17. století sbíraly, zpracovávaly a vyvážely. Soustavné pěstování, jaké vzniklo v mexickém Veracruzu, se zde historicky nevyvinulo.

Které druhy vanilky v Jižní Americe rostou

Desítky. Přehled založený na datech Govaertse a kol. (2008) řadí do Střední a Jižní Ameriky (bez Mexika a Karibiku) 54 druhů, mimo jiné V. bahiana, V. chamissonis a V. cristagalli z Brazílie, V. columbiana a V. methonica z Kolumbie, V. oroana z Ekvádoru, V. ruiziana a V. weberbaueriana z Peru a V. penicillata z Venezuely; V. odorata sahá od jižního Mexika po tropickou Ameriku (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 14). Jen v Guyanách se odhaduje 23 druhů, většina tohoto členění je ale podle autorů kap. 8 sporná (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Zda je V. planifolia v Jižní Americe původní, zůstává sporné (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).

Řadu brazilských taxonů popsal botanik Hoehne v letech 1941 až 1944; jeho sbírka je uložena v botanické zahradě v Rio de Janeiru (Odoux & Grisoni 2010, kap. 4). Souvisí hesla Vanilla bahiana a Rod Vanilla.

Jak se jihoamerické druhy rozmnožují

Převážně vegetativně, jako většina druhů rodu. Stonky plazící se po zemi zakořeňují a po přerušení vytvářejí nové jedince, což je popsáno u V. bahiana a V. chamissonis v Brazílii. Výjimkou je V. palmarum, která se samovolně opyluje, roste výhradně epifyticky na palmách a spoléhá jen na pohlavní rozmnožování (Odoux & Grisoni 2010, kap. 2). Podrobněji heslo Vanilla palmarum.

Jak se jihoamerická vanilka sbírala a vyvážela

Ze sběru divokých lusků. Slovo „vanilla“ poprvé tiskem použil W. Piso při práci v Brazílii v roce 1658. V roce 1735 zaznamenal La Condamine vývoz vanilky z Pará do Lisabonu. Brzy po roce 1700 se divoká vanilka vyvážela z Mosquitského pobřeží, Kolumbie a Venezuely; v roce 1741 se uvádí divoká vanilka v kopcích u Santa Marty v Kolumbii, nepěstovaná a poznávaná jen podle vůně. Španělský botanik Hipólito Ruiz popsal v letech 1777 až 1788 v Peru, jak Indiáni sbírají lusky a prodávají je v Huánucu a v Pozuzu (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).

Ve Francouzské Guyaně popsal Aublet v letech 1762 až 1764 zpracování lusků: spaření ve vroucí vodě, sušení na slunci zavěšením a potírání olejem. V literatuře se uvádějí „guyanská metoda“ a „peruánský postup“, oba s olejem a svazováním lusků do svazků (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Souvisí heslo Kuring vanilky.

Proč se vanilka v Jižní Americe nepěstovala

Autoři kap. 8 zkoumali možnost nezávislé domestikace vanilky v Jižní Americe a docházejí k tomu, že soustavné pěstování tam historicky chybělo. Jako možné důvody uvádějí, že Veracruz byl přes 300 let jediným legálním přístavem pro vstup do Španělska a kakao z jihoamerických přístavů se do Španělska vozilo přes něj; že Jižní Amerika neměla předkolumbovskou tradici pití kakaového nápoje; dále chybějící spolehlivé kultivary, choroby a škůdce. Humboldt na počátku 19. století uváděl, že Španělé obecně nemají rádi vanilku v kakau a že v provincii Caracas zůstávají plody vanilky zcela nevyužity (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).

Kam se jihoamerická vanilka rozšířila

Na Réunion a do Karibiku. Kolem roku 1820 přivezl kapitán Philibert na Réunion stonky vanilky z Francouzské Guyany; o jaký druh šlo, není jasné. Do roku 1839 Francouzi zavedli V. pompona z Jižní Ameriky na Guadeloupe a Martinik, kde se ujala pod názvem vanillon (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8). Podrobněji hesla Vanilla pompona a Vanilka na Guadeloupe, Martiniku a v Karibiku.

Jak se vanilka používala u Siona

Jako součást obřadního náhrdelníku. V roce 1942 získal etnobotanik R. E. Schultes od Sionů z Puerto Ospina u řeky Putumayo v Kolumbii náhrdelník dlouhý asi 140 cm a vážící asi 238 g, na němž je deset svazků vanilky; všechny dosud voní, lusky tedy byly řádně zpracované. Podle autorů jde o jediný dochovaný předmět, který hmatatelně dokládá obřadní použití vanilky (Havkin-Frenkel & Belanger 2011, kap. 8).

Co to znamená v praxi

Jihoamerická vanilka je hlavně genetický a historický rezervoár, ne obchodní původ. Z pěstitelských problémů popsal Averna-Sacca v roce 1930 Fusarium na vanilce v Brazílii (Odoux & Grisoni 2010, kap. 8) a černá krusta způsobená houbou Mycoleptodescus indicus v oblasti Taperoá v Brazílii (Bhattacharjee & Shiva, kap. 24). Vliv druhu a místa na chuť popisuje heslo Terroir vanilky. Pravé lusky nabízí kolekce Pravá vanilka.

Související hesla

• Terroir vanilky: proč chutná jinak podle místa
• Vanilla bahiana: brazilská divoká vanilka
• Vanilla odorata: aromatický druh a rodič tahitské vanilky
• Vanilla pompona (vanilka pompona)
• Vanilka ve Střední Americe: Belize, Guatemala, Honduras

Zdroje

• Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 2, Evolutionary Processes and Diversification in the Genus Vanilla
• Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 4, Vanilla in Herbaria
• Odoux & Grisoni 2010, Vanilla, kap. 8, Fungal Diseases of Vanilla
• Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 8, Origins and Patterns of Vanilla Cultivation in Tropical America (1500-1900)
• Havkin-Frenkel & Belanger 2011, Handbook of Vanilla Science and Technology, kap. 14, Vanilla Phylogeny and Classification
• Bhattacharjee & Shiva, Vanilla, The World's Most Flavourful Spice, kap. 24, Insect-Pests, Diseases and their Management

Autorka hesla: PharmDr. Dominika Klánová, Veselá vanilka (BULK Vanilla s.r.o.), dovozce vanilky z Ugandy a Madagaskaru, certifikace CZ-BIO-001. Heslo vychází z odborné literatury uvedené ve zdrojích a z vlastní praxe při nákupu, kontrole a zpracování vanilky. Poslední revize: 7. 10. 2026.

Zpět na Rejstřík vanilky